D. 6.3.2011

6. března 2011 v 13:47 | Amy Lawrence |  Diary

Cítím se v pohodě.

Je to zvláštní, ale nijak mě nic nebolí, myslela jsem, že po včerejší dvou a půl hodinové zumbě se nebudu moct ani hnout. Avšak necítím žádnou bolest.
Ptám se sama sebe jestli jsem necvičila málo, nebo špatně, nebo je moje tělo už zvyklé na pohyb.
Dnes váha ukazuje o trochu menší číslo než včera. Bohužel ale nevím, jestli je správné.
Ta váha je stahá asi tak přez 50 néli 60 let. Je babičky.
Měla jsem takovou krásnou digitální váhu, ale rozbyla se, a já momentálně nemám na novou, a oprava by podle mě stála ještě víc.
Dále jsem včéra nemohla usnout a našla starý blok. Nalepovala jsem si do něj různé věci ohledně anorexie a bulímie. Příběhy holek co tím prošly atd.
Také jsem tam měla zapsané své jídelníčky a váhu.
Do anorexie jsem nespadla poprvé teď, ale v roce 2005.
Vždy jsem zhubla, ale nikdy jsem to nedotáhla až do cíle.
Vím, že jednou jsem s tím sekla sama. Podruhé jsem udělala chybu a řekla to spolužačce, která si to však nenechala pro sebe a řekla to třídní. Ta kontaktovala mojí matku, které mě začala nutit do jídla a hlídat mě.
Pak jsem nejedla asi ještě 2x, myslím, to už si nepamatuju.
Jediné co mi došlo je, že ANA tu bude pořád, a dokud nedosáhnu svýho cíle tak neodejde. A myslím, že neodejde ani pak.
Ale s tím jsem smířená x))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anita Anita | 6. března 2011 v 15:02 | Reagovat

Tentokrát do toho cíle dojdeme, nebo zlato :-)

2 rooftops rooftops | E-mail | Web | 6. března 2011 v 15:10 | Reagovat

x)) v to doufám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama