Trocha nostalgie

9. července 2013 v 17:57 | Amy Lawrence
Pro mnohé je tento způsob života jako pouhé sebepoškozování. Pro někoho je to něco víc.
Často jsem bezmyšlenkovitě ležela na posteli, mysl prázdná, život prázdný. Vše bylo jen spánek, jídlo, práce, jídlo, práce, jídlo, spánek... alkohol.

Zeptejte se každý sám sebe, žijete nebo pouze přežíváte? Já osobně se cítím jako bych jen projížděla životem, míjela nástupiště ve zrychleném vlaku, který ne a ne zastavit.

Tisíckrát jsem pokoušel osud
Tisíckrát jsem hrál tuto hru
Tisíckrát, jsem řekl
dnes, dnes, dnes

Den, kdy jsem začala s anou si stěží pamatuji. Nevím jaký byl den, jaký byl měsíc a v tuto dobu ani nevím co bylo za rok. Byl to pouze den, DEN který nastal a otevřel mi bránu do jiného světa.
Do světa bolesti a naděje.
Vždyť naděje je to co umírá poslední. Nebo se to alespoň říká. Když však žijete stereotypní život, nezměníte nic, nepřemýšlíte o naději. Ne tak často. Je to pouze nutkání vstát z postele, přežít ve zdraví následující den a znovu v poklidu zalehnout do vyhřátých peřin, které nám navozují pocit bezpečí.

Nechci takto žít, nechci se probouzet s prázdnotou a s prázdnotou znovu usínat.

Nezáleží na tom, kolikrát jsi řekla,
že chceš odejít
Nezáleží na tom, kolikrát ses nadechla,
stále nemůžeš dýchat
Nezáleží na tom, kolik nocí jsi proležela vzhůru za zvuku jedovatého deště
Kam jsi šla?

Každý máme nějaký problém, problém se kterým se snažíme bojovat, nebo ho pouze necháme problémem a bez řešení ho obcházíme stále dokola. Snažíme se mu vyhnout, namlovat si, že tu není. Ale vždy nás dostihne.
Můj problém je váha.
Vždy jsem toužila být hubená, nosit krásné věci, které "přiznejme si to všichni" vypadají na hubených holkách přeci jen líp než na lidech s nadváhou.
Už ani nevím kolikrát jsem držela všemožné diety, nejedla, sportovala. A pak se znovu vrátila do běžného života. Jedla, jedla a jedla a nabrala.
Vždy nadešel den, kdy se mi zastesklo po tom jaký jsem měla tehdy pocit, když bylo jedno, dvě.. i více kil dole.
Jaké štěstí mi to přivedlo, jak ten pocit zahřál duši a já spokojená a šťastná žila.
Potom BUM.
A bylo to znovu stejné. Jídlo, jídlo, jídlo. Obcházení problému, přemožená jídlem.

Je čas zapomenout na minulost.
Smýt co se posledně stalo.
Skrýváš se za prázdnou tvář.
Raději se příliš neptej, jen povídej,
protože tohle je pouhá hra...

Dnes jsem tu znovu, již po nespočetněkráté. Znovu a znovu vstávám, abych se nadechla, abych žila. A opravdu s anou žiju. Mám problém se kterým něco dělám, dělám svým způsobem, který mě naplňuje a zároveň ničí a nepřijdu si, že vyhořívám. Možná přijde den, kdy moje černá duše dostane odpuštění za hrůzné činy prováděné svému tělu.
Teď však přišel znovu čas postavit se boji s váhou.
A já vyhraju.
Dnes? Zítra? Kdo ví.... jediné však je jisté, Jednou vyhraju,...
...Jednou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pro-ana-4ewer pro-ana-4ewer | 9. července 2013 v 20:59 | Reagovat

Pekne napísane....a ty na to víťazstvo jednoznačne máš!!!!!

2 LuSsy LuSsy | Web | 9. července 2013 v 23:34 | Reagovat

Myslím, že se cítím stejně jako ty, akorát že z toho vlaku nemůžu vystoupit a ani nechci.
Heh, tak to ani já si nepamatuju přesný den a ani měsíc, ale vím zhruba, ve kterém věku to u mě začalo.
Pokud to nechceš, tak s tím něco udělej. Věci se nezmění samy od sebe. To my musíme něco změnit, aby se rozjelo domino změn.
Chci se tě zeptat na jedno. Chceš být hubená proto, protože prostě chceš a nebo proto, že oblečení na hubených lidech vypadá líp? Já mám kamarádku, která je plnoštíhlá a sluší jí i pytel od brambor. Myslím, že to není o štíhlosti. ;)
Držím ti palce, abys nad váhou zvítězila. :)

3 verrone verrone | E-mail | Web | 9. července 2013 v 23:44 | Reagovat

Normálne som mala slzy na krajíčku. Krása. Ako človeka dokáže zničiť pohlad na svet a pohlad spoločnosti na teba. Niekedy si vravím že som chorá. Chorá za to čo robím, za to ako sa to na mne objaví o pár rokov, ako budem lutovať všetkého čo teraz robím..
a vieš čo? je mi to teraz jedna. a malo by ti byť aj tebe. choď si tvrdo za svojím snom, máš na to.. má na to každý! :)

btw pridávam si ťa do affs, máš krásny blog, cítim v tebe podporu a spolupatričnosť :))

4 ...Dolly... ...Dolly... | Web | 10. července 2013 v 0:56 | Reagovat

presne takto to cítim aj ja, lenže teraz prišlo pre mňa to obdobie...keď stým chcem bojovať...

5 Aliz Aliz | Web | 10. července 2013 v 14:23 | Reagovat

Je to zvláštní-zrovna nedácno jsem si i já položila tuhle otázku a vlastně je to zároveň pro mě i odpověď-někdy když zas ležim a zírám do stropu, tak je  ana to jediný co mě tady ještě drží...žiju aspoň pro něco-soustředim se na hubnutí a ikdyž jsem se už tolikrát snažila odejít, tak jsem se i já vždycky vrátila...takže žiju nebo přežívám?Takhle žiju alespoň pro něco...a možná je to takový moje záchranný lano až najdu svůj "vyšší cíl"...myslím si, že sama víš, že jsou chvíli kdy to chceš vzdát a žít "normálně", ale v hloubi duše stejně vím, že se nechci uzdravit nebo vyléčit nebo jak tomu kdo řiká...moc krásně napsanej článek!:)

6 Vickie Vickie | Web | 10. července 2013 v 15:44 | Reagovat

Ahoj hubnulko!
Prave jsem si konecne zalozila pro ana blog, ktery mi doufam pomuze, az na me opet prijdou navaly hladu. :X dam si podminku prvne napsat clanek a uvidime, jestli to ten hlad nevzda :P :D taky tam chci dokumentovat vsechny dny me ABC diety, se kterou hodlam uz po nekolikaty zacinat. Byla bych rada, kdybychom, jako dve hubnulky, mohly spratelit :)) kdyttak se mi ozvi na blog. Vickie xx :)

7 Joshua Joshua | Web | 17. července 2013 v 10:03 | Reagovat

Amy, já vim, že Tě tenhle komentář nepotěší.. ale vždyť si v tom článku sama protiřečíš.. kolik let už bojuješ? A jak to vždycky dopadlo? Neni lepší úplně změnit životosprávu? Když nebudeš pár dní jíst a pak si dáš klobásu.. už jen to je uhozený.. co prostě vynechat CELKOVĚ uzeniny apod. nebo být přímo vegoš - existuje spousta náhražek. Každý den si vymezit 30-60 minut na nějakou pohybovou aktivitu a půjde to hned.. sice nebudou výsledky vidět po prvním týdnu, ale po dvou už tam něco bude. Vím, mě se to kecá a co jsem dokázala - nic. Asi proto, že mám na starosti jiný věci a na stresování se špekama zkrátka nezbývá čas, haha. Tím ovšem vůbec nenaznačuju, že u Tebe to tak je. Kdybych třeba celý den nejedla a pak byla v práci celý den na nohou, prostě sebou seknu a jíst musim. Ale to jsem odbočila. Neberu Ti to - dělej, jak uznáš za vhodné. Ale z vlastní zkušenosti Ti říkám, že tudy cesta nevede a je jen otázkou času, kdy (a zdali vůbec) si to uvědomíš taky. Držím palce, ať se daří.

8 Wanttobeperfect Wanttobeperfect | 30. srpna 2013 v 23:59 | Reagovat

Ahoj, máme hodne podobný příběh. Zhubla jsem 18 kilo, pak zase přibrala skoro 20 a ted pomalu hubnu zpět, ale je to běh na dlouhou trať, nesmíš přestat bojovat a jednou to dokážeš!! Držím ti palce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama