Tak porůznu

I understand...

22. července 2017 v 16:33 | Amy Lawrence
Původně jsem se k tomu nechtěla takhle veřejně vyjadřovat. Chtěla jsem jen tiše truchlit nad jeho ztrátou.
Nakonec jsem se ale rozhodla napsat několik vět.
Jejich poslední album bylo celé jako jedno velké rozloučení. A jsem za něj ráda. Svým fanouškům zanechal něco, co potřebovali. Někteří si to možná ještě neuvědomili, ale je to od něj dar, za který by měl být každý vděčný. Dal nám něco, co nám mělo pomoci připravit se na jeho odchod.
Od začátku kariéry pomohl nespočetnému množství lidí, svou hudbou inspiroval a pomáhal v těžkých chvílích a nyní pomohl i sobě.
I když nás opustil, nesoudím ho. A neměl by nikdo. Pro lidi trpící depresemi je život každodenní boj. Boj každý den vstát z postele, setkávat se s lidmi, přetvařovat se, jak je všechno v pořádku. I když žijeme ve 21. století, o depresích se stále snadno nemluví. Většina lidí to nepřizná, stydí se za to, a proto se svými démony bojují sami.
Deprese je nemoc a velmi vážná. Člověk v takovémhle stavu nedokáže myslet na to, že svým odchodem ublíží rodině, přátelům nebo dokonce fanouškům. Člověk v takovémhle stavu věří, že odchod je způsob, jak ostatním ulevit. Že jim bez něj bude lépe. Zdravý člověk tohle nepochopí a nejspíš ho nazve sobeckým vůči tomu, že za sebou zanechal šest dětí. Nemocný člověk se do něj dokáže vcítit a porozumět mu.
Nyní je mu lépe, a i když jeho odchod neskutečně bolí, rozumím jeho rozhodnutí a přeji mu klid, který si zaslouží

Petr Havlíček: 5 největších mýtů a pověr o hubnutí

8. května 2016 v 19:26 | Amy Lawrence

Victoria's Secret Fashion Show 2015

9. prosince 2015 v 16:38 | Amy Lawrence
<3

Ležím v nemocnici, mé tělo se rozkládá. Sežrala mě anorexie. Nepozorovaně

5. dubna 2015 v 14:24 | Amy Lawrence
zdroj: www.reflex.cz

Je hezká, vysoká, štíhlá. Typ z renesančního obrazu. Až na to, že Petra není zasazena v rámu, ale leží na posteli v psychiatrické léčebně. Bolest jí přes den bere chuť žít a v noci znemožňuje spánek, vyhlídky na budoucnost požírá deprese. Raději nevzpomíná na život, o nějž přišla. Je jí dvaatřicet a začíná znovu.

"Ležím v nemocnici, mé tělo se rozkládá. Sežrala mě anorexie. Nepozorovaně." Petra tráví poslední týdny v psychiatrické léčebně, kam přišla dobrovolně kvůli naprostému fyzickému i duševnímu vyčerpání, neboť žádné oddělení, kde by se mentální anorexie komplexně, tedy i s následky, léčila, není.

Petra se téměř nemůže hýbat, každý pohyb znamená nesnesitelnou bolest. Nedokáže ani delší dobu sedět, její hlava je příliš těžká pro krk. Když už sedí, aby mohla s návštěvou mluvit, sahá si nepřetržitě mimoděk rukou na krční obratle. Cítí prý, jak o sebe dřou. Svaly, jež drží naše těla pohromadě, se Petře proměnily na želé, vyhladověla je.

Petra trpí anorexií už léta. Střídavě vítězí i prohrává. Bojuje sama se sebou. Dívám se na ni, jak se její statečná část snaží držet dál od těla tu, jež chce mít už jen od všeho pokoj, nic necítit, netrápit se, nepředstavovat si budoucnost se všemi následky, které anorexie zanechává.

Rozhodla se svůj příběh zveřejnit a varovat tak ostatní dívky a ženy. Není to vyprávění bez váhání a bez obav. Naopak. Protože Petra je i nyní uprostřed boje o svou vlastní záchranu.

"Co když to nedokážu? Co když umřu? Bude to k něčemu?" ptá se mě při prvním setkání.

Zákeřná nenápadnost

Někdy, když marně čeká na spánek a s ním na únik od bolesti a deprese, Petra píše: "Posledních 16 měsíců. Dokončeny MBA s vyzname­náním.

Vysněná práce, kterou jsem milovala. Makala jsem, co to šlo. Jen jsem měla pět let strašně rychlý metabolismus a sportovala jsem jako vrcholový atlet. Zátěžové testy ukázaly dvakrát lepší fyzičku, než je normál. K snídani káva, malý oběd a večer miska vařeného hrášku nestačily. Během tří měsíců jsem spadla na 57 kilo. Zavřelo se mi trávení. Občas mi brněl obličej. Byla jsem u doktorů, prý nervy. Blbost, hlásila se krční páteř, jen to nikomu nedošlo stejně jako to, že mají před sebou anorektičku."

Aby se Petra zklidnila ve svém rychlém životním tempu, o němž si dlouho myslela, že jí vyhovuje, přestala pít kávu a začala cvičit jógu. Nenapadlo ji, že si tím ještě víc ublíží. Namísto protahování si totiž svaly, jež byly už měsíce podvyživené, natahovala a ony povolovaly. "Pak jsem se jednou při józe postavila na hlavu. A bylo vymalováno. Bůh mi srazil vaz." Při těch slovech si Petra mimoděk chytne oběma rukama krk, jako by jí jinak měla hlava upadnout, skutálet se na erární nemocniční deku. "Krk se mi rozjel," řekne věcně.

"Začala jsem najednou žrát. Dala jsem si třeba s kolegy v práci oběd a cestou do kanceláře jsem si ještě koupila čtyři velké koláče a bez problémů je hned snědla." Ale i když se pro změnu jídlem doslova cpala, zůstávala zhruba deset kilo pod potřebnou váhou.

Petra se stala svým vlastním katem. Jako mnoho dalších mladých dívek toužících se vyrovnat modelkám či hvězdám šoubyznysu. Jako zástupy dospělých žen, jež si po porodu připadají nemožně tlusté nebo které vyděsí menopauza a ony se ji rozhodnou vyhladovět. Začíná to nenápadně - drobnou a na první pohled často i zdravou změnou životního stylu.

Žen s mentální anorexií přibývá. A málokdy se o nich někdo dozví. Anorexie je v podstatě kontrola emocí skrze jídlo - nepřijímání potravy, ale úplně jasno v ní zatím nemají ani odborníci.

"Chci už konečně říct nahlas, že anorexie je nemoc. Smrtelná nemoc. A že může potkat úplně každého," říká Petra.

S klepáním vchází sestřička. Na stolek vedle vázy s už téměř zvadlými tulipány pokládá balíček se speciální výživou. Svačina pro Petru. Aby ani na chvíli nepřestávala jíst a sílit. Petra se na balíček jen z dálky postele mrkne, poděkuje za něj a dál uždibuje z čajové sušenky, kterou jí už dobře půl hodiny.

Normální holka

Petra byla vždycky takzvaně normální. Nikdy neměla vzor v modelkách, nechtěla být jednou z nich. Vyrůstala se dvěma bratry v rodině, kde bylo samozřejmostí, že děti pořádně jedly a celé dny běhaly venku, lezly po stromech, honily se. I Petra byla taková. První problém začal s nástupem na střední školu. K novému prostředí se přidaly právě probuzené hormony.

Do té doby štíhlá, veselá, vysoká a pohledná holka se začala poměřovat se spolužačkami. A nechtěla být jednou z prvních, která má boky a prsa.

"Začalo mě najednou trápit, proč jsou ostatní hubenější než já. Viděla jsem se jako tlustá a velká. Přitom jsem byla normální. Ale to nevidíš. V tu danou chvíli, když onemocníš anorexií, se vidíš pokřiveně. Změní se tvoje vnímání sebe samé," říká Petra.

Tehdy poprvé začala experimentovat s jídlem a sportováním. Takže hladověla a cvičila jako šílená. "Jestli jsem měla hlad? No jasně. Strašný! Ale má vůle byla silnější. To mají anorektičky společné, extrémně silnou vůli. Tou silou vůle se klidně zabijí."

Petra skončila se 48 kilogramy hospitalizovaná v nemocnici. Na revers odešla, když byla z nejhoršího venku. Prý si tehdy uvědomila, jakou udělala pitomost. Spontánně se vrátila do běžného života. Bez pomoci lékařů nebo psychologů. Podařilo se jí tehdy přibrat na dvaasedmdesát kilo, což byla váha naprosto přiměřená její výšce.

"Ale nevyvinuly se mi správně sekundární pohlavní znaky," skloní Petra mírně hlavu a podívá se na svou hruď. "Rozhodila jsem si chemickou rovnováhu v těle. Což mi tenkrát nikdo neřekl. Myslela jsem, že jsem uzdravená, a tedy zdravá jako předtím," Petra napůl vsedě, podepřená polštáři ze všech stran a s hlavou neustále přidržovanou rukama, vzpomíná, jak se s radostí do života vrhla zpět do školy, odmaturovala s vyznamenáním, budoucnost měla před sebou.

Usměje se smutně skrz okno k jasné obloze jednoho z prvních skutečně jarních dnů, jenž pulsuje sluncem tam venku, kam ona momentálně nepatří. A ptá se nahlas: "Proč to tenkrát nemohl být happy end? Proč se to muselo opakovat?"

Dokonalý život

Poté, co se dostala z prvního kolapsu anorexie, se zdálo všechno v pořádku. Nějaké zdravotní problémy zůstaly, ale kdo je zcela bez potíží? Petra odešla za studiem i prací do Prahy. Vystudovala vysokou školu, pracovala mimo jiné jako asistentka režie pro Českou televizi, kde dělala třeba dokumenty, pořady o umění. Byla u natáčení Havlova Odcházení. Získala vysněnou, i když časově náročnou práci, v níž se věnovala umění. Vdala se.

"Měla jsem všechno. Mohla jsem jíst v těch nejluxusnějších restauracích, a já zatím dobrovolně téměř umírala hlady. Tomu říkám paradox. Žila jsem si na vysoké noze, ale o všechno jsem přišla. Anorexie změní psychiku člověka. I já se změnila a neviděla jsem to. Odešla jsem z manželství, o to víc jsem začala hubnout."

Petra spadla do recidivy anorexie v roce 2008. V té době úspěšná, krásná, s atletickou postavou. Šestašedesát kilogramů a metr osmdesát. Jenže Petra se neviděla tak, jak ji vidím já na fotkách z té doby, jako ji vnímali všichni kolem.

Jak mi Petra píše e-mailem večer, když chodby oddělení psychiatrie ztichnou: "Viděla jsem se jako slon. Takže znovu: sport, saláty, kafe. Dvaašedesát kilo - hurá. Pak zase začnu jíst a jsem zpět na 65. První zácpy, tělo ukládá všechno. Kila jdou nahoru, mám víc energie, tedy se stávám závislou na pohybu. Permanentní váhový úbytek. Pak zase přiberu, to znamená zácpy. A znovu sport, víc. Pořád. Jedla jsem, ale s tímhle metabolismem ne dost. Výpadky menstruace. Cítila jsem se smutná. Začaly potíže s tělesným ochlupením, suché vlasy a nehty. Je mi to divné, ale… Miluju se hubená! Nakupuju ve velkém hadry a nosím se jak slepá slepice. Manžel je hrdý, že má vedle sebe kočku, za kterou se chlapi ohlížejí. Pak se objeví vrásky. Potím se ve fitku, jím steaky k snídani, hraju golf, jezdím na kole, lozím po horách, v běhu utáhnu chlapy jako na tkaničce. Pořád dost energie - to už ale byly stresové hormony. Minimálně pět let jsem žila v pásmu hluboké podváhy. Žádný tělesný tuk."

Petřino tělo mlelo z posledního, ona to však necítila. Ještě víc zrychlila, nová práce ji pohltila. Pak loni v květnu na výletě v Paříži zkolabovala. Nepamatuje si, co se stalo. Ani jak dlouho ležela téměř mrtvá v hotelové posteli. Byla z toho vyděšená, nevěděla, co dělat. Tak pro jistotu nedělala nic. Jako by se nic nestalo.

Dívejte se pozorně

Petřino okolí si všímalo pozvolných změn v jejím chování, v tom, že zapomíná, je roztržitá, roztěkaná, pomalu.

"Jak odhalit anorektičku? Dívejte se pozorně. Jestli opravdu jí. Nevěřte, když řekne, že už jedla. Musíte to vidět. A dávejte si pozor na narážky o váze.

Někdy stačí jen kritický pohled," Petra rozhodně varuje všechny, kteří mají ve svém okolí anorektičku, aby se ji nesnažili přimět k léčení na základě konstatování, že už je moc hubená nebo vychrtlá. Protože přesně to chce každá anorektička slyšet. To je její cíl. Být co nejhubenější. Na kost.

"A co bych tedy měla udělat? Jak pomoct anorektičce, jež o pomoc nestojí?" chci slyšet.

Petra se zamyslí: "To je hrozně těžký. Asi vyvinout nezbytně nutné násilí a přivést ji i přes její odpor k psychiatrovi. Sama anorektička se léčit nepůjde. Ona o své nemoci neví. Popírá ji."

Podle Petry je taky důležité, aby si lidé uvědomili, že anorexie nepostihuje jen mladé dívky. Je to nemoc a jako taková napadá všechny věkové kategorie. Že má pravdu, jsem si ověřila vzápětí: když jsem se ve svém okolí zmínila, o čem píšu, téměř každý druhý reagoval ztišením hlasu a odhalením, že taky nějakou ženu trpící anorexií zná. O anorexii se totiž nemluví. Lidé se za ni stydí. Mnozí ji ani nepovažují za nemoc a myslí si, že když anorektička opět začne přibírat, je vše zpět v normálu. Což není pravda. Váha je jen indikátor možného vyléčení.

"Nejde jen o to, že zhubnete na hranici smrti podvýživou. I když se vyléčíte psychicky, fyzické následky jsou strašné a limitují vás nadosmrti. Hodně anorektiček už třeba nemůže mít děti. A je toho mnohem víc," Petra ukazuje na sebe.

Pokouší se přiblížit svůj současný stav, sepisuje to základní: "Září: fascikulace skalpu, pocit uskřípnutí v krční páteři, bolesti, pracovní neschopnost, nespavost, peklo, neurologie shora dolů, nulový nález. Postupné zhoršování stavu. Přitom pořád žeru, tělo a pomalý metabolismus si říkají o tělesný tuk. Začínají se mi zadírat a rozvolňovat obratle v krční páteři - svalový korzet neplní svou funkci. Šílené bolesti, omezená chůze, prášky na spaní, na bolest, brnění končetin, vrzání všech kloubů. Spondylochirurgie. Rehabilitace: stav se zhoršil. Šílené utrpení, bolest, nemožnost postarat se o sebe. Tělo je po pěti letech bez tělesného tuku a roku a půl bez hormonů vyschlé na troud. Vlasy jak chemlon. Je ze mě ležák. Spánková deprivace. Nikdo si neví rady."

Petra na vlastní kůži zažívá, jaké to je, mít nemoc, na kterou systém lékařské péče není ještě nastaven. Petra se už několikrát setkala i u lékařů místo s pomocí jen s odsudkem. Prý je to její blbost, udělala si to přece sama, že nejedla, tak co.

Pomoc

"Dolezu z postele na záchod, ale nejsem schopná se o sebe starat.

Rehabilitace to dodělaly. Ortopédové už nevědí, posílají mě k neurochirurgům. Držím se opravdu už jen silou vůle. Asi to chce otevřít, sešroubovat a pak dlouho a složitě rehabilitovat. Zkusí to někdo? Se vší pokorou a důvěrou: mohlo by tohle některého z lékařů zajímat? Podaří se mi třeba sejít s profesorem Kolářem? Ten by mi snad dokázal pomoct."

Petra nefňuká, nelituje se.

Když s ní mluvím, nedá se téměř poznat, že má bolesti. Jen chvílemi lze z matných očí utíkajících kamsi mimo náš společně trávený čas přečíst, že bojuje. A říká, že je vděčná své rodině a přátelům za pomoc a podporu. A také lékařům, kteří její nemoc berou vážně.

Když odjíždím, nechávám ležet na posteli sice zesláblou a vysílenou, ale chytrou, sebeironickou a příjemnou mladou ženu, jež vehementně tvrdí, že už zase normálně jí. Ale neví, co s ní bude. Jaká bude. Zda bude ještě někdy chodit do práce. Jestli zažije den bez bolesti. Jestli ji někdo bude brát vážně, i když je "jen" anorektička, a pomůže jí.

Než stihnu přijet na další návštěvu, pokusí se Petra skončit se životem. Dohnala ji deprese, spánková deprivace a nepřestávající bolest. Pocit naprosté bezmoci a vidina zbytku života stráveného jako nepoužitelný ležák zkroucený bolestí. Beznaděj ji přiměla podříznout si žíly. Nedokázala to však dotáhnout do konce, jak přiznává: "Nemám na to."

Teď sedí zpátky na posteli ve svém pokoji v léčebně s obvazy na zašitých ranách. "Já vážně nevím, co mám dělat. Co se mnou bude. Nejvíc ze všeho si přeju, abych se zase mohla jednou do­opravdy vyspat. A aby se našel doktor, který dá mé tělo do pořádku. Aspoň trochu." Petra říká, že vzhledem k tomu všemu ale prošla jakousi vnitřní katarzí a přehodnotila svůj život. "To, že je pro mě problémem i základní denní hygiena, mě naučilo pokoře."

Díky focení se nám podaří dostat Petru na chvíli ven z oddělení, na palouček mezi nemocničními pavilóny. Když se pomalu obléká, třesou se jí vysílením ruce i nohy. "Vy jste pro mě jako z jiného světa. Moc si přeju, abych do něj zase patřila," říká mně a foto­grafovi.

Text byl publikován v Reflexu č. 13/2015.

Victoria's Secret Fashion Show 2014

11. ledna 2015 v 23:30 | Amy Lawrence
Dokonalost <3

Zázrak jménem horká voda

6. ledna 2015 v 22:00 | Amy Lawrence
Jaký je nejstarší nápoj Číňanů? Zelený čaj? Nikoliv. Je to horká voda! "Obyčejná horká voda?", mohl by se někdo podivit. "Obyčejná" horká voda však vyniká svými neobyčejnými terapeutickými vlastnostmi.


Horká voda je nejstarší nápoj Číňanů a nejběžnější terapeutický prostředek tradiční čínské medicíny. Stejně jako nás Evropany může přivést k údivu pití horké vody, Číňané se pozastavují nad západním zvykem pití vody chlazené nebo vody s ledem. V Číně se pije horká voda zcela běžně. Na rozdíl od čajů, jejichž dlouhodobé popíjení má specifické účinky, nemůžeme dlouhodobým popíjením horké vody vůbec nic zkazit.

Z výživového hlediska pravidelné popíjení horké vody výborné chrání před trávícími potížemi a pomáhá při redukci nadváhy. Na podzim a v zimě navíc skvěle chrání před vnitřním chladem.



Terapeutické účinky horké vody jsou následující:
  • Je ideálním nápojem k hašení žízně.
  • Účinně působí proti nadváze.
  • Podporuje pročištění organismu.
  • Posiluje trávení a zmírňuje akutní trávící potíže.
  • Zabírá jako první pomoc při menstruačních nevolnostech.
  • Detoxikuje a zklidňuje po nadměrném požití alkoholu, kávy a limonád.
  • Šálek horké vody s citrónem a s medem před spaním má uklidňující účinky.

Horkou vodu doporučuji pít filtrovanou a pro zlepšení chuti ochucenou pár kapkami citrónu. Její obrovská výhoda je, že se dá jednoduše připravit, je k dostání téměř všude a téměř nic nás nestojí, zatímco svému trávícímu traktu prokazujeme velkou službu.

Pijme horkou vodu

6. ledna 2015 v 21:52 | Amy Lawrence
Číňané jsou mimo jiné známí také tím, že jejich běžným nápojem je teplá či horká voda. Naopak Evropanovi se může zdát tento zvyk poněkud výstřední a nenormální. Horká voda je pro nás součástí některého z nápojů, jako je čaj či kafe, a ne nápoj sám o sobě. V čem by nám vlastně pití horké vody mohlo být přínosné? Pojdťe se inspirovat čínskou tradicí a nechte své tělo v těchto studených dnech zrelaxovat doušky teplé vody.
To, že bychom denně měli vypít poměrně velké množství vody (alespoň dva litry), je známá věc. Stejně tak je dobré vědět, že chcete-li něco udělat pro vlastní zdraví a očistu, je dobré každý den začít sklenkou vody. Jak se ale ve vědecké veřejnosti nahlíží na teplotu vody? Je to také důležitý aspekt zdravého životního stylu?

Lékaři se ve svých názorech na teplotu pitné vody různí. Někteří naznačují, že teplota vody odpovídající teplotě místnosti či tělesné teplotě je lepší než studená voda, protože při vypití studené vody musí tělo vynaložit energii pro její ohřátí na úroveň tělesné teploty. Na druhé straně, někteří lékaři tvrdí, že po fyzické zátěži bychom měli pít studenou vodu, protože tím daleko účinněji ochlazujeme rozehřáté tělo.

Pro jiné je teplota vody malichernou záležitostí, a tvrdí, že je to právě voda, která je pro naše tělo nesmírně důležitá, nikoliv její teplota.

Faktem ale zůstává, že zatímco pitím studených nápojů se zpevňují tuky z potravin, které právě jíme nebo jsme dojedli, a stávají se tak hůře stravitelné a vylučitelné z těla ven, tak pitím teplých tekutin naopak zůstávají tuky v potravinách v tekutém skupenství, a proto mohou jednodušeji projít naším tělem ven. Tělo tak může trávit rychleji a jednodušeji.

Pozitivní účinky teplé vody

  • V chladných dnech prohřeje váš organismus a - na rozdíl od kávy nebo čaje - bez vedlejších účinků
  • Zvyšuje rychlost metabolismu, jsou více stimulovány lednivy a trávicí trakt a tělo je efektivněji detoxikováno
  • Pomáhá rychleji hubnout
  • Snižuje množství hlenu v nosních dutinách, jícnu a trávicím ústrojí

Pití teplé vody a čínská medicína
Jak známo, je čínská medicína postavena na rovnováze dvou principů: jin a jang.
Pro lidský organismus je z hlediska této filosifie nejlepší přijímat vodu, která má teplotu vašeho těla. Ale v případě, kdy jsme nachlazení, trpíme zimnicemi nebo ospalostí, případně depresemi či nadýmáním, tak je naše tělo v nerovnováze a v takových případech je žádoucí pít horkou vodu.

Nejlepším způsobem jak otestovat účinky teplé vody je vyzkoušet to na vlastní kůži. I malá změna ve vaší životosprávě, jako jsou dvě sklenky teplé vody ráno a večer, může mít pozitivní vliv na vaši celkovou pohodu.


Victoria's Secret Fashion Show 2013

2. prosince 2014 v 21:52 | Amy Lawrence
Viděli jste? <3
VS 2013

The fault in our stars

4. října 2014 v 13:08 | Amy Lawrence
neboli Hvězdy nám nepřály je můj plán na dnešní den. Venku je poměrně zataženo, zima a je ideální sobotní podzimní den, který by měl člověk strávit v teplé posteli s čajem, kávou nebo horkým kakaem a vybranou knihou.
Já si zvolila The fault in our stars.
Film jsem již viděla a teď si chci přečíst i knihu.
Pokud se někomu nechce kupovat jí v knihkupectví, dá se najít ke stažení třeba na uložto.
The fault in our stars.pdf / Hvězdy nám nepřály.pdf

A jaký je váš plán na dnešní den? :)

Caynax A6W

3. září 2014 v 19:19 | Amy Lawrence
Včera jsem si stáhla aplikaci do mobilu na cvičení.
Jmenuje se Caynax A6W. S cvičením jsem začala dnes, tak uvidíme :)
1 serie se skládala ze 6ti cviků. Každý cvik se opakoval 6x. Cvičení vám zabere 6:26 minut. Takže není nijak časově náročné.
Po ukončení serie si k jednotlivým dnům můžete napsat váhu a obvod a sledovat tak vaše pokroky. Dokonce můžete přidat i fotografii :D

Info:
Aerobic Weider 6 - A6W - je ideální cvičení pro ploché bříško vyvinuté Joe Weiderem. Budete ho muset provádět každý den, abyste docílili kýženého efektu.

Toto cvičení není určeno pro snížení množství podkožního tuku na břiše, ale k vyrýsování břišních svalů.

Jestliže jste přerušili svůj trénink na jeden den (třeba 10. den), můžete pokračovat dalším dnem (11. den). Jestliže jste přerušili trénink na 2-4 dny, musíte se vrátit v čase na předcházející den (10. den). Pokud jste přerušili svůj trénink na více dní, musíte se vrátit zpět o polovinu dnů odpočinku (máte 4 dny odpočinku - musíte se vrátit o 2 dny zpět, tzn. na 8. den).

Více info ZDE

High Fashion Moving Photographs

9. srpna 2014 v 17:57 | Amy Lawrence
Tyto "High Fashion Moving Photographs" byly vytvořeny módní fotografkou Jamie Beck. Na fotografiích je zachycena modelka Coco Rocha.
Podle mě jsou úžasné.

Happy Halloween!

31. října 2013 v 22:13 | Amy Lawrence
Všem přeji hezký Halloween :)
Slavíte to někdo? Jezdíte na halloween párty, vyřezáváte dýně, zdobíte dům nebo dokonce zkoušíte chodit na koledu?

Já miluju vyřezávat dýně :)
A ve tmě :)

Ples

10. března 2013 v 17:24 | Amy Lawrence
Mám 57 kg, normální ženskou postavu a krátký vlasy :D
Ale ples jsem si užila, břicho nemám jak těhotná a lidé s kterými jsem se ve škole nikdy nebavila, mi říkali, jak moc jsem zhubla :))

Konopná kosmetika

24. února 2013 v 12:58 | Amy Lawrence
Kamarádka se nedávno na facebooku zmínila o mastičkách z konopí.
Neváhala jsem a i já jí napsala o kontakt na danou stránku a emailovou adresu.
Pokud byjste také měli zájem o zaslání vzorků. Napište jim (admin@cannaderm.cz). Jsou opravdu milí a vzorečky mi zaslali do několika dnů :)

INFO: Firma CANNABIS Pharma-derm, s.r.o. se od roku 2002 zabývá vývojem, výrobou a prodejem speciální kosmetiky a potravinových doplňků využívajících léčivý efekt konopí.
Jejich speciální kosmetiku uvádí na trh pod vlastní značkou Cannaderm. Veškeré produkty vyrábí v České republice, podle jejich vlastních, originálních receptur. Pro výrobu používají moderní výrobní technologie, které odpovídají přísným standardům pro výrobu kosmetiky. Všechny jejich výrobky jsou schvalovány odpovědnými orgány (1.LF UK Praha) a certifikovány pro prodej v EU.


Bolest, prášky a hromada posmrkaných kapesníčků

22. února 2013 v 20:58 | Amy Lawrence
Také vás v poslední době skolila, nějaká nemoc?
Mě se sešli hned tři věci. Kašel, rýma a zub moudrák.
Víkend v posteli. Paráda.

Linkin Park - melodie mého srdce

11. února 2013 v 20:34 | Amy Lawrence
Už když jsem byla dítě, jsem poslouchala kapelu Linkin park.
Pamatuji si ještě dobu, kdy jsem kupovala každý časopis, kde byla zmínka o této skupině. A pečlivě si výstřižky lepila do mého sešitu, věnovanému právě jim.
Ba i moje žákovská knížka, byla tehdy polepená obrázky a nápisy LP x)
Nebyla jsem posedlá, byla jsem pouze faninka. Hodně velká fanynka.
Milovala jsem jejich hudební styl.

Zapsali se mi do srdce a tato láska mi vydržela dodnes.
Poslední dobou neustále dokola poslouchám album Living Things.
Mám ráda hodně kapel.
Avšak když slyšim hlas Chestera nebo Mikeho, běhá mi mráz po zádech.
Miluju to


Členové: Chester Bennington, Mike Shinoda, Rob Bourdon, Brad Delson, David "Phoenix" Farrell a Joe Hahn
Info: Linkin Park je americká rocková kapela založená v roce 1996, původem z Kalifornie. Skupina se proslavila svým debutovým albem Hybrid Theory, které prodalo po celém světě více než 29 milionu kusů.[1] Následující Meteora upevnila úspěch skupiny a zatím poslední alba Minutes to Midnight a A Thousand Suns představují odklon Linkin Park od jejich původního stylu. V roce 2012 vydává desku Living Things kde smíchala všechny předchozí zvuky do jednoho. Kapela prodala již více jak 50 milionů alb a dostala dvě ceny Grammy.


A teď, před spaním, si jdu ještě poslechnout koncert :))
Dobrou noc :))

Brookelle Bones before and after

20. ledna 2013 v 12:04 | Amy Lawrence
Setkali jste se už někdy se scene slečnou Brookelle Bones?
Pro hodně holek byla vzor, nehledě na její váhu.
Nebyla tlustá a byla krásná.
Avšak jí pouze každý bral jako pěknou scene girl.
Zamněřila jsem se na její minulost a současnost.
Podle mě byla vždy hezká, ale teď... je nádherná.

Před:

Po:

20 důvodů proč je podzim všechno x))

8. listopadu 2012 v 11:48 | Amy Lawrence

20 důvodů proč je podzim >>> všechno

1. Svetry
2. Nepotíme se, nejsou omrzliny
3. Barevné listí
4. Svěží vítr
5. Dostatečně chladno, aby si člověk mohl udělat čaj, kakao nebo kávu
6. Táboráky
7. Smores
8. Turistika
9. Přikrývky, mazlení a knihy
10. Eskimo pusy, aby se zahřál nos
11. Halloween
12. ponožky
13. Díkuvzdání
14. Svíčky
15. Řezání dýně
16. Vůně skořice
17. Plesy (srazy)
18. Křupavé listy
19. Kouř z komínů
20. Procházky

První letošní sníh...

27. října 2012 v 23:30 | Amy Lawrence
Je to tu, první letošní sníh padl nejen na Českou republiku.
Když mě ráno probudila kamarádka, že musí jít domů, vůbe se mi nechtělo z vyhřáté postele.
"Máš krásně teplou peřinu." zamumlala ještě trochu rozespale.
Po těžké noci v klubu se bohužel vstávalo špatně.
Nicnéně jsme nakonec vyšly. Vzala jsem na procházku Alexe a šla jí vyprovodit.
Venku byla neuvěřitelná zima, pršelo, vítr foukal a moje hlava mírně třeštila. Těšila jsem se až opět zalezu do postele.
Vrátila jsem se asi za 45 minut a opět zalehla. Když jsem vstala později, nevěřila jsem svým očím. Za oknem bylo bílo. Sníh pokrýval zahradu, padal další a další.
"Doháje co teď," zavrčela jsem naštvaně. Miluju zimu, ale právě jsem začala dělat na podzimním designu na blog.
Nevím, zda má cenu ho dokončovat nebo začít dělat na zimním.
Počkáme.

Info jak to jde v Německu

30. září 2012 v 12:35 | Amy Lawrence
V Německu je krásně.
Má to jen jednu nevýhodu... jídlo.
Na obědy chodíme společeně. Stojí to 8 euro a už je to předplacené. Musíme to bohužel jíst.
První den v práci byla k obědu nějaká hustá hrachová polévka s párkem a pečivem.
Řekla jsem, že nechci. Matka je tam také, pracuje ve stejné firmě jako já.
Začala hned abych nedělala scény a snědla to.
Málem sem se rozbrečela. Nechtěla jsem to, a už pbec jsem nechtěla aby mě někdo řešil že nejím nebo tak.

Jedla jsem normálně, ale bohužel tam každý den všichni pijem. Strašně moc kalorií z toho piva x//
Když jsem přijela domů, měla jsem o 2 kg více x//
Proto jsem se rozhodla ještě ty dva týdny to nechat, nehlídat se tolik. Protože tam to nemá cenu a nejde to x//

Jídelníček:
PO- snídaně: toust
oběd: müsli tyčinka
večeře: čínská polévka + krajíček chleba

ÚT- oběd: půlka housky

ST- oběd: půlka talře těstovimn s trochou omáčky

ČT- oběd: trocha amerických brmbor
večeře: dvě lžičky čínské polévky

PÁ- oběd: trocha bramborové kaše
večeře: bageta
mimo: chipsy

PITÍ: strašně moc alkoholu

Jedem na fest...

3. srpna 2012 v 0:48 | Amy Lawrence
Je úžasné, když vám přítel napíše "Lásko, mám lístky na Sázava fest, jedem."
Myslela jsem si, že tento rok nepojedu na zádný festival.
Popravdě, kapely, které poslouchám se většinou na festyvalech nevyskytují. Jen výmečně... a také nemám ještě práci a o peníze je opravdu nouze.

Je tu však problém, že přítel pracuje do 10, šéf mu sice slíbil, že ho pustí v 7, ale i tak jsme zameškali čtvrtek, zameškáme skoro celý pátek a na festival se dostaneme v pátek večer a pak na celou sobotu, ale co, říkal, že i tak si to musíme užít.
Absolutne nětuším co si vzít, jsem odjakživa zmatkář. Mám strach, abyhc si toho nevzala spoustu a pak něco nepostrácela.
Nesnášim ty kontroly u vstupu. Chápu, že to je kvůli bezpečnosti, ale...

Co se týče kapel na SF?
Mezi českými kapelami mám pouze dva? možná tři favority.
UDG. Fotku s nimi jsem bohužel někde ztratila, buď se smazala společně s vešketým obsahem mého starého počítače, nebo bude někde na zálohovaném CD. Kdo ví...
Rybičky 48. Fotka je dva roky stará xD

A Mandrage.
Fotku s nimy jsem však ještě nezískala. Třeba se poštěstí tento rok.
_________________
Jedete i vy letos na nějaký festival? Nebo už jste byli? Jaké kapely máte rádi? x))

Victoria's Secret Fashion Shows

31. července 2012 v 16:16 | Amy Lawrence
Viděli jste?
Já osobně se nijak zvlášť o Victoria's Secret nezajímala. Věděla jsem co jsou zač, jak vypadají, ale nepotřebovala jsem o nich hledat žádné informace, projíždět fotky a koukat na shows x))
Až jednou dala kamarádka na FB odkaz, musela jsem se kouknout a je to vážně úžasné a motivující x))


Přehlídky z předešlých let najdete na http://www.youtube.com/
2008

2009

2010

2011

formspring

3. června 2012 v 18:45 | Amy Lawrence
Dlouho jsem přemýšlela zda bych si měla založit formspring, kdyby na mě měl někdo nějakou otázku.
Přemýšlela jsem, že se popřípadě může každý zeptat na blogu v komentářích.
Ale postupem času mi došlo, že přecijen bude pro otázky lepší formspring x))
Takže pokud na mě máte nějakou otázku nebo tak, neváhejte a napište mi tam x))

http://www.formspring.me/amyanalawrence

I want change myself

6. května 2012 v 14:42 | Amy Lawrence
Týden jsem nenapsala, ne že bych měla pauzu. Nejedla jsem, nebo jedla málo.
Ale můj život se rozpadá na miniaturný kousíčky.
Musim změnit sama sebe.
Ne kvůli jídlo, ale kvůli tomu co se ze mě stalo. To jak se chovám, to že nemám skor žádné city, to že víc piju...
Potřebuju se dát trošku dohromady. Určila sem si pár cílů, jak se změnit.
Nevím jestli budu v nejbližší době přispívat na blog. Každopádně nepřejídám se.

Potřebuju aby můj život dostal nějaký smysl. Aby mě něco bavilo.
Musim přestat lhát rodičům.
Přestat pít.
Scházet se s jinejma lidma.
Najít si nějaký koníčky.
Dávat najevo svý pocity.
Najít si někoho na kom mi bude záležet.
Naučit se někoho milovat.

Možná to zní lehce, ale pro mě to lehké jednoduše není.

Slon, slon, slon

30. dubna 2012 v 12:52 | Amy Lawrence
Jsem opět v tom. S Anou.
Ještě minulý týden jsem jedla a nedokázala se zastavit... Pak jsem konečně najela do starých kolejí a teď sem v tom opět až po uši.
Včéra jsem rozhodla, že si dám trochu oběda, abych měla sílu na další týden hladovky. Avšak jsme jeli na zmrzlinu a i večeři.
Ztloustla sem 1,2 kg...
V mém týdnu jedení mi bylo fuk, když jsem přibrala, avšak teď je to pro mě jakobych umírala.
Chce se mi brečet. Nejraději bych vrátila včerejšek a křičela "Nechci na večeři, nechci" a zuby nehty se bránila, abych nevešla do hospody xD
Možná to zní jako přehánění a určitě budu mít... zítra? O těch 1,2 míň, ale zdá se mi to jako zbytečný den navíc, vždyť už sem mohla mít ještě míň.
Naštěstí, že s rodinou na večeře a obědy chodíme opravdu málokdy, teď to bylo kvůli výročí rodičů.
Tak jsem zase na nějakou tu chvilku vysvobozená x)
I LOVE YOU... ANA


PS: Řeči typu 'Kdybys jedla normálně, tak za den nepřibereš tolik' si nechte, děkuji x)
 
 

Reklama